Přesto, že můj tatínek se o plíce pana prezidenta Václava Havla staral dlouhá léta a byl s ním v častém kontaktu, já osobně se s Václavem Havlem potkal jen několikrát a vždy jen krátce. Naposledy před rokem na pražské radnici. Tehdy jsem se s panem prezidentem pozdravil a chvíli jsme si spolu povídali. O zdraví i politice. S ohledem na velmi vypjatou atmosféru v sále to byl až nečekaně milý a vstřícný rozhovor. Později mi poslal osobní dopis a požádal mne o přepis mého vystoupení na ustavující schůzi zastupitelstva. Se sarkasmem jemu vlastním tehdy napsal, že "...knihovna Václava Havla archivuje i takové dokumenty".
I když se naše politické názory, jak to i v politice prostě bývá, často lišily, pan prezident Václav Havel pro mne vždy představoval symbol svobody a demokracie. Symbol změny, která mně osobně umožnila nejprve dostudovat, následně svobodně podnikat a později vstoupit do veřejného života a otevřeně říkat své názory. Václav Havel zůstane v mých očích symbolem sametové revoluce, která navždy změnila život nejen můj, ale celé naší země.
Vzdávám čest jeho památce a projevuji hlubokou soustrast jeho pozůstalým.
Boris Šťastný, Praha, 18. 12. 2011